“Dnes tolik diskutovaná a stále tak trochu záhadná luštěnina s názvem sója nás uchvátila již v 90. letech minulého století svými výživovými benefity. Je tak základní surovinou pro výrobu tofu do našich produktových řad prémiových paštik PÂTIFU a alternativ masových výrobků Vegi Steak.”,
Marek Petráček a Petr Böhm, jednatelé společnosti
Klenot, o kterém mnozí pochybují
Tofu je dnes již velmi známou potravinou a téměř každý ví, že se vyrábí ze sójových bobů. Samotná sója však zůstává tak trochu tajuplnou plodinou. V každodenním životě bychom ji na poli asi nepoznali, protože jsme v naší zemi zvyklí spíše na lány s obilím, kukuřicí, řepkou nebo mákem či dokonce hrachem. Často také nevíme, jak ji vhodně zařadit do vlastního jídelníčku. A k tomu nás ovlivňují velmi odlišné názory odborníků na její vliv na lidské zdraví. Přitom při správné konzumaci je opravdovým klenotem mezi luštěninami. Pojďme si o ní tedy něco povědět.
Historie sóji sahá do dávné minulosti
Sója je prastarou asijskou plodinou, neboť podle čínské tradice sójové boby patřily mezi pět posvátných plodin už za císaře Šeng-Nunga, který ji zmiňuje ve svém rukopise z roku 2 838 př. Kr. Někteří historici datují její zdomácnění čínskými farmáři až od r. 300 př. Kr. Tehdy již byla společně s prosem opakovaně zmiňována jako hlavní zemědělská plodina v severní Číně v tamějších písemnostech. Odtud se začala postupně šířit do jižní Číny, Koreje, jihovýchodní Ásie i do Japonska. Nikdo přesně neví, jak si sója dokázala najít cestu do západních zemí. Jedna z pověstí tvrdí, že evropští námořníci využívali pro převoz zboží z Číny pytle vyrobené právě z této plodiny. Jiná připisuje její rozšíření čínským přistěhovalcům a další evropským vědcům, které zaujala natolik, aby ji zkoumali. Obecně ale byla tehdy vnímána spíše jako kuriozita, a to i v Americe. Právě v Americe ji ale objevil také tehdejší snídaňový revolucionář Dr. John Harvey Kellog, který je označován za jednoho z prvních propagátorů vegetariánství. Nejen, že dokázal nahradit typické vejce se slaninou kukuřičnými lupínky a granolou, ale také v roce 1919 napsal rozsáhlou stať o užitečnosti sóji ve výživě diabetiků a ve dvacátých letech již obchodoval s prvními sójovými výrobky. Později spolu s dalšími průkopníky vegetariánství z řad církve Adventistů sedmého dne vyvinul i další produkty jako je například sójová náhrada masa. Zásadně se tak zasloužil o to, že se sója stala v Americe známou a používanou stejně jako Dr. A. H. Horvath, známý jako “Otec sóji”. Ten v roce 1931 publikoval vědeckou práci pod názvem “Sójová mouka jako národní pokrm” a neúnavně pracoval na uvedení této luštěniny mezi hlavní plodiny pěstované v USA. Za 15 let jeho práce vzrostla plocha osetá sójou více než 70-ti násobně.
Poznat sóju na poli není těžké
Sója, jak jsme již zmínili, patří mezi luštěniny. Sójové boby rostou v chlupatých, zelených luscích, které obyčejně obsahují dvě až tři okrouhlá zrnka. Samotná rostlina má křovitý ráz a je vysoká 30 – 60 cm. Většina sójových bobů se sbírá až když jsou dozrálé, anebo suché. V tomto stádiu jsou žluté či u některých odrůd hnědé nebo i černé. V Ásii se boby často sklízí také zhruba při 75 % zralosti, kdy jsou sice dorostlé, ale stále ještě zelené.
Luskovina, která slouží jako potrava pro lidi i zvířata
Využití sóji je dnes velmi široké. Vybudovala si pozici vynikajícího zdroje kvalitních bílkovin, a to bez rizika současného přijímání cholesterolu a nezdravého tuku jako je tomu u živočišných potravin. Je pravdou, že v nedávné minulosti byly často diskutovány a zkoumány její účinky na lidské zdraví kvůli dalším látkám, které obsahuje. Konkrétně se jedná například o fytoestrogeny, inhibitor proteázy, sójové uhlohydráty nebo fytáty. Díky výsledkům těchto výzkumů sója zůstává nejen vynikajícím zdrojem rostlinných bílkovin a oleje, ale také fytochemických látek, které dokáží pozoruhodně příznivě ovlivnit stav lidského organismu.